Velatická Pivní Šlechta
 |
|
Naše expedice...
Naše expedice:
1996 – Lužnice ( + Nová Řeka, Nežárka) /ČR/ 1997 – Vltava /ČR/ 1998 – Otava /ČR/ 1999 – Ohře /ČR/ 2000 – Vltava ( + Teplá Vltava) /ČR/ 2001 – Hron /Slovensko/ 2002 – Dunajec /Polsko/ 2003 – Sáva ( + Sáva Bohinjka) /Slovinsko/ 2004 – Soča ( + Sáva Bohinjka) /Slovinsko/ 2005 – Fragmenty Slovenských řek I (Hnilec, Hron, Poprad, Čierny Váh, Biely Váh, Belá) /Slovensko/ 2006 – Fragmenty Slovenských řek II (Hron, Poprad, Belá) /Slovensko/ 2007 – České řeky (Vltava, Ohře, Berounka, Sázava, Jihlava) /ČR/ 2008 – Salza ( + Steyr) /Rakousko/ 2009 – Salza /Rakousko/)
Cestopisy z některých našich výprav:
EXPEDICE HRON 2001aneb My jsme si ho OZNAČILI – Lodní denník
Posádky (zadák, háček):
Bohuš – Tomis Dejv – Mára Libor – Lexa Pecin – Lukin Ryba - Paša
Den první
Je 4 30 a Lukin rozdává štamprdle na rum. Vezeme sebou 10l a to není mnoho. V Brně na nádraží o půl šesté ráno dochází ke rvačce dvou hluchoněmých. Moc tomu nerozumím ale ten jeden ukazuje něco jako TY HAJZLE. Slovenské železnice jsou stejně špinavé jako české a zpoždění je totožné.Musím ale říci, že mají spoustu dlouhých tunelů (asi Mečiar)Dochází k samofinancování (průvodčí z vlaku vyhodí drobné cca 20 Sk a výpravčí je sebere) jen tak je možno zastavit ve stanici.Přesto jsme do Brezna dorazili celkem přesně. Kupujeme si slovenské deníky kde je hlavní zpráva Příjezd BELMONDA Není tady žádný kemp a tak spíme u řeky.S policií žádný problém. Hospody-nevím čím to je ale neděle je zavírací den.Je otevřena jedna hospoda-nálevna (Taverna).Točí tam Kozla(!).Jediné místo,kde se můžeme navečeřet je hotel Ďumbier (typicky socialistický podnik). Tomáš má s vrchním problém, ale nevím hlavu ani patu.Jídlo cca 150 Sk , pivo do 20 Sk (Topvar)-nedal jsem si ho.Čekání na pivo 20 min. , na jídlo 70 min.Jinak jídlo bylo dobrý. Nejsou tady komáři.Stav vody-odpoledne nízký , přes den byly přeháňky,večer jakž takž.
Den druhý
Vstáváme v 7:30 – snídaně.Je tady supermarket Billa asi 5 min. cesty po proudu od nádraží.Úroveň shodná jako v ČR. Stav vody: Přestalo pršet a voda pomalu kulminuje a začíná opadávat.Je 9:30 a my čekáme na lodě. Kolem se už prohání nějací vodáci a dotazem zjišťuji, že jsou to krajané.Nálada je odpovídající.Asi v 11:00 jsou dovezeny lodě.Na příjezd čeká asi polovina výpravy.Zbytek už lapí v nádražní hospodě.Po výběru lodí najíždí jako první na Vodu posádka Ryba a Paša,což bude mít ještě dohru.Během následujících deseti minut jsou již všichni na vodě.Je s podivem že Lukin nastupuje až čtvrtý. Hladina sice mírně poklesla ale vody je dostatek.Když dobře čtete vodu tak se ani nedře.Voda je špinavá a kolem břehů je velký bordel.Při troše dobré vůle by se dala vybavit kuchyně.Po sedmi kilometrech se dostáváme k prvnímu jezu.Ten bych nejel ani s Polertem.Přenáší se vlevo.Křižujeme první souputníky.Jsou také z Moravy (Rájec-Jestřebí).Někteří členové výpravy (David) jsou smutní že se ještě nikdo neudělal.Projíždíme fabrikou v Podbrezové a máme toho plné ruce a oči.Ve špinavé vodě nejsou vidět kameny a jiné nástrahy (traverzy apod.). Máme pár diváku asi dělníci z továrny. Kousek za Podbrezovou se část vody z koryta řeky vytrácí a začínáme mít problémy s hladinou.Není to tak dramatický jak bylo popisováno na internetu. Dá se to přirovnat k Otavě na začátku léta.Naše posádka má problémy (uvízla na mělčině) a tak se vystupuje a tlačí.Přemýšlíme jak se vymluvíme (chtělo se nám na malou).Po dalších 200 m dochází k tzv. UFACHČENKO 1. Je to jako obvykle Ryba s kýmkoliv.Náš premiant.Leč problémy mají všichni.Přijíždíme k dalšímu jezu.Ten už sjíždíme bez větších problémů.Za další kilometry se zpět vlévá ztracená voda a blížíme se do Nemecké.Tábořiště po pravé straně.Poplatek 50 Sk.V ceně je WC,sprcha a dřevo.Není tu občerstvení.Dá se dobře najíst v motorestu vzdáleném asi 1 km po proudu.Ve vesnici je obchod docela dobře vybavený.Chystáme se na večer. Nálada:únava po první etapě,ale jinak OK.Večer proběhla balónová zkouška (velmi silný vítr).Po historickém táboráku jehož průběh by se dal označit jako velmi pohodový jsme ulehli ve 23:00 hod.V noci opět pršelo.Překvapilo mě že se kemp docela zaplnil,ale jen českými vodáky.Stojí za zaznamenání výprava krajanů z Rájce-Jestřebí (byla slyšet basa).
Den třetí
Vstáváme v osm hodin a vzhledem k tomu,že jsme včera moc nepařili jde to v pohodě. Řeka se jevila docela čistá a výška hladiny nedělala problémy.Řeka celkem dobře teče a žádná posádka nemá problém.Jestliže se včera z bordelu kolem řeky dala vybavit kuchyň,tak dnes je to učiněná mototechna-plechy aut,různé druhy pneumatika na závěr skoro celý Trabant.Protože se Lukinovi nezdál Pecinův ranní účes protáhl ho vrbičkama.U přítoku potoka Hutná nacházíme spoustu pěkných kamenů a vyvřelin. S nima bombardujeme trabanta. Zdá se že nejlepší trefu má Tomis. Asi IRBEHO škola. Jsou tu modré a zelené (že by formeláci?).V klidných úsecích učím Davida anglicky. Myslím že chce přeložit větu :„Ryba žere jako zvíře“ Takže The fish is eating as beast! Tok řeky se mírně zvolňuje a my jsme se rozhodli udělat přestávku.Ve Slovenské Ĺupče je veli zabržděná hospoda(Na pranýri-Gambrinus,Zl.bažant).Čekačka na všechno ale vaří se tam obstojně .Chce to notnou dávku trpělivosti (a času).Čekačka na zaplacení 30min. Polovina lidí zatím mokne na břehu a David si dává zástěru ze šátku a tak s ním trošku laškujeme. Zvedáme mu zástěru atd. Vyjíždíme z Ľupče a těšíme se na slibovanou WW3.Tento úsek následuje po přítoku z Biotiky.Voda smrdí a získává bílý nádech.Po krátkém prohlédnutí trasy vyrážíme.Jedem první a ocitáme se zaklesnutí pod stupněm.Teče voda za krk ale po 30 sek. Se dostáváme ven bez úhony. Akorát trocha vody v lodi. Po nás jede Lexa a má problémy.Otáčí loď a v proudu se mu nedaří.Tomis a Lukin nemají problémy.Poslední jede Ryba a Paša tentokrát v obráceném gardu.Průjezd nezvládli ale nevypadli úplně.Nicméně museli v proudu lovit bagáž a vylívat vodu.Povšimli jsme si že na kraji řeky je rozbitá dřevěná loď vedví.Při vyšším stavu to musí být drsný. Do té smradlavé vody bych se nechtěl udělat. Následuje další stupeň je asi metrový. Po pravé straně se nedá (stromy a vrbičky) po levé moc kamenů. Rozhodli jsme se přenést. Dále následuje rozbořený jez.Po zhlédnutí jsme se skoro rozhodli nejet.Nakonec Ryba si napravil reputaci-jede první.Tam kde jme si mysleli že je kámen jako barák nebylo nic.Projíždí.Následují další posádky a taky bez problémů.Doufám že vyjdou fotky.Následuje jez s asi 1 m dlouhým válcem-přenášíme vpravo.Blížíme se do Banské Bystrice (velmi unaveni).Prší.Hledáme kde by jsme mohli schovat lodě.Je to velký problém ale nakonec se domluvíme s jedním domorodcem v jednom rodinném domku na levém břehu.Číslo 1636 a 18 na levém břehu před stupněm, který podle mě není zaznačen na mapě. Po levé straně je autobusový nádraží.Prý má známé na Moravě. Trmácíme se pomocí místní MHD.Míříme do kempu,který je označen na mapě.Kemp už neexistuje ale je zde turistická ubytovna označená jako motel.Nocleh za 200 Sk/os.Teče tu teplá voda.Voda je i tady špinavá (z kohoutku!).Míříme do blízkého kiosku kde zní country (živě).Mají tady pivo URPÍN (nedá se pít).Je to klasická nálevna a tak se jdeme najíst do města.Sedíme v pivovarské hospodě STEIGER a čekáme na jídlo.Úroveň obsluhy (a dob) je velmi zabržděná.Večeře byla skvělá až jsem se bál žlučnikového záchvatu.I noc celkem ušla.Usušily se plachty a částečně boty.Ryba je nemocen a nálada povážlivě klesá.
Den čtvrtý
Vstáváme mezi 7 a 8 hodinou a je to dokonce s kafíčkem.Je sice pravda že je zakázáno používat elektrické spotřebiče ale na plynové zapomněli. Kupuji si Národnů obrodu ,ale nechci si číst tento štvavý plátek má hodně listů a cpu si ho do bot. Cestujeme zpět do úschovny lodí (č.d. 1636/18).Cena za uschování 200 Sk (dobrovolný příspěvek). Konečně vyrážíme na vodu.Po snídani se k tomu nikdo nemá a tak já s Davidem jdeme první.Pouštíme loď do vody.Ujíždí nám ze srázu stejně jako moje nohy a tak tak že ji zastavuji těsně nad hladinou za všeobecného veselí.Že by trénink na Dolomity Man? Boty skoro usušené jsou zase mokré. Jez jedeme opět první bez větších problémů. Stejně jako ostatní posádky.Jenom Lukin má trochu vody.Pozor,tento jez prý není nikde zakreslen(ale je dobře označen).Dá se jet všude.Projíždíme BB a na konci zastavujeme (spíš Lukin) u stavebnin.Kupujeme polystyrén pod prdele.Loď je vratší ale dobře se sedí.Po nějakém čase se po obloze honí mračna.Voda celkem teče a po jezovém oleji ani vidu ani slechu.Je tu spousta rychlých úseků.David špatně čte vodu a často máme velké náklony.Začíná pršet a je pořádná bouřka.Po chvíli proprší stromy podél řeky a tak bereme bagáž a schováváme se pod přístřeškem místního RD.Mezitím proběhla dlouhá peřej u Vlkanové.Každý jel svou cestou akorát Lukin pozadu.Déšť jsme přečkali a konečně Oskar. Projíždíme rychlým úsekem se spoustou peřejí.V jedné nevinně vyhlížející peřeji dochází k historické události pro jednoho člena naší výpravy.Tušíte správně že se Pecin ufáchl společně s Lukinem.Vyprošťovací práce proběhli úspěšně a ještě jedna přeháňka a Oskar a jsme ve Zvoleně. Lodě schováváme ve stavebninách a jdeme baštit do města.Jíme v hospodě Alexa.Celkem dobrý.12% GAMBRINUS,jídlo v pohodě.Protože začíná zase pršet vypravujeme se do kempu.Nevíme kde je.Trochu stresujeme a někteří jsou hodně naštvaní.Konečně nacházíme a ubytováváme se v chatkách jako mastňáci už podruhé (hodně prší).Děláme stále stejnou chybu.Místo hledání místa na spaní se prvně jdeme vožrat a pak stresujeme.Nešlo by to naopak? +V místní kolibě si dávám bryndzové halušky (nejsem sám).Jsou výborný.
Den pátý
Poslední den plavby.Trmácíme se celým Zvolenem asi 30min. chůze zpět k řece. Kdyby mě Libor s Lukinem a Pecínem nepomohli s barelem tak bych musel taxíkemKempy na Slovensku jsou pro vodáky bez servisu nepraktické.Vypadá to že dnes bude pěkně.Čeká nás spousta práce.Dlouhé přenášení lodí ze stavebnin k řece a pak přez jez.Je tam Šlajsna,která je však stavidlem zavřená.Podle mě sjízdná.Po přenesení (asi 250 m)Následuje velmi dlouhý a špinavý volej.Bordel kolem řeky patří již ke koloritu Hronu.Vypadá to že se nějakých peřejí asi nedočkáme a tak si vybereme asi jediný pořádný volej na Hronu.Pozor,není to volej Lužnicový ale spíše Ohří. Ve vodě je koňská hlava a to je i na mě moc.Po 15 km dojíždíme do Hronské Dúbravy. Protože i Slováci slaví Cyrila a Metoděje je tu zavřený obchod a nakoupit se dá pouze v bufetu na nádraží.Nevaří se,kuchař má dovolenou.Ubytování vypadá dobře je tady velká louka a fotbalové hřiště kde trénují místní hasiči..Podruhé za Vodu rozděláváme oheň a stavíme celty.Lukin nejlepší stavitel.Tábořiště se docela dobře zaplňuje a tak večer uvidíme. Přichází nějaký místní úředník a chce po nás prachy. Deset korun za osobu a něco za dřevo. Navrhuji 20 a on zvyšuje na 30. přijímáme. Poslední večer se docela vydařil. vypili jsme všechny zásoby rumu (ár jů em) a ještě jsme museli dokupovat. Podle množství vypitého rumu vypadala i zábava. Paša mě furt chválil jak dobře hraji. Asi měl sníženou schopnost vnímání, protože jsem hrál standartně. Přesto mu děkuji. Konečně pořádnej táborák na vodě. Jdeme (plazíme se spát postupně jak nás alkohol unavuje. David si lehl vedle mě a strašně mě chrápe do ucha. To se nedá vydržet.
Den šestý neplavební
Ráno je nepříjemný budíček. Slováci řvou no jak Slováci. Proč zrovna já musím mít tak lehké spaní. Zkouším raní teplotu Hronu. Je opravdu velmi studený. Pomalu se všichni probouzí díky neustálému řevu. Čekáme na příjezd chlapíka z půjčovny. Přijíždí celkem přesně a povšimne si napůl urvaného poutka na naší lodi. Naštěstí bez příplatku. Polovina vyráží transitem k domovu a zůstává pouze HARDCORE. Od této chvíle nemáme s odpadlíkama spojení. Čekáme na vlak a začíná pěkně smažit. Chtěl jsem jít na nádražní záchod, ale je tam místní pepa, který si močí do kalhot a něco nesrozumitelně mumlá. Vydržím. Vlak přijíždí celkem přesně a sedíme v kupé s dědkem který nechce otevřít okno. Podle mého odhadu je tam tak 30 stupňů. Dojíždíme do Blavy a snažíme se přestoupit na EC na Moravu. Díky zabržděné pokladní budeme mít nejdražší druhou třídu osobního vlaku (EC příplatek). Naštěstí se mi to daří vrátit. Chceme se najíst v Blavě, ale jsme ještě na Slovensku. Tak utrácíme poslední slovenský drobný a vyrážíme na Moravu. V Břeclavi se rozhodujeme jet do Brna. Ve vlaku pobíhá nějaký šílenec a chce něco dosvědčit. Vůbec tomu nerozumím. V Brně David zkouší jestli nezapomněl brněnský hantec a asi pětkrát po sobě opakuje ŠKOPEK. Končíme u mlýna. Dáváme poslední piva David zvrací a spíme poblíž. Hýkající osel Nás nevzbudil. A tak končí reportáž o slavné výpravě VPŠ na Hron, která po vydání v českých TIMESECH jistě zastíní projednávání státního rozpočtu na příští rok.
(imhn)
DUNAJEC 2002 - Polsko
Posádky: Marek + Tomáš Libor + Laďa Lukin
Vybavení: 3ks Pálavy + 4ks pádla + 1ks dvopádlo Termín: 13.7.2002 - 20.7.2002
Úvod
Již posedmé jsme se uprostřed léta jako VPŠ vypravili sjíždět vodu. Celé akci předcházela dlouhá odborná diskuse nad pojetím a charakterem této akce. Byly zde dvě koncepce. Bez bab a s babama. Hlasování bylo velice nervózní a nakonec vyhrála koncepce bez bab. Dlouho jsme se rozmýšleli jakou vodu vlastně jet ,protože české řeky máme až na vyjímky sjeté. Dunajec byl rozumným kompromisem. Také se diskutoval termín a přestože jsme se snažili si navzájem vyhovět přišli jsme o některé prověřené kádry. Důvody byly různé a dlouho se již probíraly. Je to taková lapálie a nerad bych se k tomu ještě vracel. Zbylo nás pět. Tady si pozorný čtenář jistě povšimne, že je to málo a ještě k tomu blbě. Snažili jsme se sehnat někoho do páru. Různí Balcarové ,Pimperové a podobní nakonec odřekli. Je jisté, že někdo pojede na lodi sám a nebo se nějak prostřídáme. Organizačním motorem celé akce jako obvykle Lexa. Toto stabilní zázemí nás všechny činilo klidnými. Řídíme se podle Egona. Že zjistíme, že nemá v něčem úplně pravdu nás nikdy nerozházelo. Protože je cesta daleká a lidí málo, rozhodujeme se jet na Pálavách. Jsou skladné a neutratíme peníze za dopravu. Je to sice vykoupeno tím, že máme dvojnásobnou bagáž asi 50 kg co člověk a asi 12 hodin cesty. Za zmínku stojí ještě kabela vzor 85 plná pivních plechů. Datum a čas odjezdu jsou stanoveny na sobotu 13.7. 18:25 hod. Na cestu dostáváme pár užitečných rad, pusinky od milovaných tvorečků a panáka rumu z Balcarky.
Prolog
Nastupujeme do autobusu a ten je najednou plný našich zavazadel. U stánků před Tescem si chce Tomis koupit hučku. Myslím, že ji určitě dostane. Laďa kupuje lístky tam i zpět. Trvá to dlouho, neboť baba u pokladny pořád dostává něco s knedlíkem a chce to s rýží. Máme ještě chvíli času a tak se jdeme občerstvit k Hadovi. Dáváme si dvě piva a jdeme do vestibulu. Již podle tabule s odjezdy se dají očekávat problémy s přesunem. V Čechách je bouře a spousty vlaků má zpoždění. I ten náš. Bohudíky jen 15 min. Nasedáme do vlaku, máme i místenku a posilňujeme se pivem s řízky. Kluci hrají Texas vo prachy a já si jdu zdřímnout. Stejně jsem vůbec neusnul. Přestupuje se v Ostravě Svinově. Je to nádraží v rekonstrukci a tak není k dispozici ani vestibul. Dovídáme se z místního rozhlasu o zpoždění asi 55 min. Kluci objevují stánek (podbaba) kde je levný rum a vlastně všechno. Otáčejí se tam celkem třikrát. Já s Lukinem zůstáváme na peróně. Lukin spí a vůbec mu nevadí, že mu kolem hlavy jezdí mezinárodní rychlíci. Už to vypadá, že nechytneme přípoj v Katowicích. Pozoruji okolí nádraží a vidím malé hejno krys nebo potkanů. Padají na mě chmury. Opravdu nehostinné místo. Konečně doráží náš zpožděný přípoj Vltava (zpoždění kolem dvou hodin). Nasedáme do něj a z našeho místa (ještě pořád máme místenky) vyháníme dvě děvčice. Na státní hranici nejsou žádné problémy. Takže různé ledové a broskvové čaje a jiné vyfikundace byly zbytečné. Lukina probouzí celník. Lukin ho v polospánku prosí o razítko. Jede již potřetí a žádné nemá. Do Katowic přijíždíme v 5:45. Náš přípoj je již hodinu fuč. Myslíme, že se nám nemůže nic stát, byly jsme zde přeci v 76 mistry světa. Snažím se domluvit na informacích anglicky. No moc to nejde. Zjišťuji, že další vlak jede za hodinu. Máme čas a tak Libor stačí ještě bezdomovcům načurat do bytu. Ceny potravin na nádraží jsou v přepočtu srovnatelné s našimi. Kafe 2Zl (15Kč). Protože hlášení v polštině vůbec nerozumíme, orientujeme se podle cedulí. Ta nás zavádí na druhý peron. Pokud se na poslední chvíli změní nástupiště, tak se to vůbec nedozvíme. Pět minut před odjezdem se naše obavy naplnily. Naštěstí bylo nástupiště plné lidí a tak běžíme stejným směrem. Vlak do Nowego Targu jede velmi pomalu. Skoro všichni spíme. Je neděle ráno a svítí sluníčko. To nás probouzí a my se můžeme kochat (v polštině to znamená milovat) okolní přírodou a krásnou architekturou. Domy mají pozoruhodně složité střechy a jsou všechny velké. Taky je vidět, že se docela málo báli švédů jak podotýká Tomis (švédů se bojí ti, co mají nalepeny baráky na sebe). Jsou rozstrkané po stráních a těžko se rozlišují kraje sídel. Ve vesnici Sucha Bezkydska jsme svědky pozoruhodného jevu. Do vlaku nastupuje asi padesátiletý muž ošumělého zevnějšku (houmless) a po dvou polských větách začne zpívat nějakou náboženskou píseň. Má v ruce klobouk a vybírá peníze. Tomis mu brněnštinou říká že nemá drobný a ostatní předstírají spánek. Do cíle přijíždíme kolem poledne. Čeká nás asi 1,5 km cesta k řece. Jdeme podél dvouproudovky a počítáme kroky abychom se vystřídali s nešením těžkých zavazadel. Jenom Lukin musí nést škopky sám. Orientujeme se pomocí místní nástěnné mapy. Hledáme nějakou hospodu. Za chvíly usedáme v restauraci Chicago. Dáváme si bujón a Lexa s Liborem boršč. Ten Chutná jako bujón a vypadá jakoby měl svoje dny. Dáváme si pivo Ziwiec a jako druhé jídlo kotlet Svajcar. Cena piva je poněkud vyšší (4,5 Zl). Jídlo je v normě. Najíme se kolem 28 Zl. Což je asi 200 Kč. Začíná pršet a z bouřky se stává trvající déšť, protože se na kalužinách dělají bubliny. Snímáme si karty kdo půjde vyhledat nějaký rozumný ubytování. Lukin s Lexem vyrážejí do terénu vybaveni konverzační příručkou. Vracejí se promoklí asi za hodinu a chvíli dělají drahoty. Nakonec se přiznají, že sehnali hotel Limba, který je naproti na rohu. Šestilůžkový pokoj za 24 Zl/os. Pro každého je to slušná cena. Lexa podotýká, že je to bez štěnic a s ramínkama. Taky nám hrozili sedmým patrem, ale nabylo jim uvěřeno, protože se tak vysoká budova v okolí nenachází. Všichni unaveni po dlouhé cestě usínáme a probouzíme se kolem osmé večer. Polský Zákopčáník nám prozrazuje, že déšť nám půjde v patách celý týden (slibuje chmury a buře), hlavně že máme slunce v duši. Začínáme se zbavovat nesených zásob a poleháváme. Díváme se na přiblblé polské pořady a filmy s hrozným dabingem. Taky pijeme zásoby piva, protože kabela vz.85 je už roztrhaná a nedá se nést. Ještě čteme noviny a už spíme.
První etapa: NOWY TARG - FRYDMAN - 22 ř.km
Vstáváme kolem půl osmé. Lukin jde nakupovat a všechny vzbudil (Velatický Bufalo). Já se jdu poohlédnout po nějakých pohledech do města. Na poště mají velký výběr. Kupuji jich sedm (něco pro Ladě). Opouštíme hotel. Jak jsem později zjistil, zapomněl jsem na pokoji nůž. První ztráta. Jdeme směrem k řece a hoříme nedočkavostí. Na pravé straně řeky je krásná louka vhodná pro nafouknutí člunů a nalodění. Je tu jeden problém. Louka je poseta hovny od ovcí a tak si asi každej šlápne. Čluny nafukujeme pomalu a střídáme se. Asi za hodinu nás stádo ovcí vyhání do řeky. Naštěstí už máme čluny nafouknuté. A tak SLAVNOSTNĚ VYPLOUVÁME. Asi po 300 m je jez. Po krátké prohlídce jedeme všichni. Vypadal hrozivě ale byla to pohoda. Pálavy jsou asi nepotopitelné. Asi po kilometru rychlejší vody dofukujeme lodě, které se podle oka zdají podhuštěné. Moc se nám nedaří, protože jak zjišťujeme pumpa je prasklá. Na břehu se perou dva psi o teritorium. Vyhrává ten větší, který má něco s přední tlapkou. Po dalším úseku, několik stovek metrů za soutokem Dunajců je v řece nejetelný, velmi nebezpečný jez. Po prohlídce jej koníčkujeme vpravo. Jsou zde hasiči, kteří tu mají námětové cvičení v potápěčské výbavě. Kdybychom to jeli, měl by nás aspoň kdo zachránit. Lukin s Liborem si pohrávají s myšlenkou jet jez v prostřední šlajsně ale motá se tam spousta bordelu. Střídají se krátké rychlé úseky WW II až WW III-. Poté následuje těžké a dlouhé přenášení jezu ve Waksmundu. Je tam vodní elektrárna. Zastavujeme se zde na oběd. Sedím s Laděm u řeky a zbytek jde do vesnice. Tomis zapomněl v obchodě mapu a kilometráž. Vrací se pro ni a cestou k řece z nás dělá vole, že ji někdo vzal. Po chvíli laškování ji vytahuje zpod košile. Asi nám uchází loď. Což s polámanou pumpou je docela tristní kombinace. Naštěstí jsem se zmýlil. Odrážíme od břehu. Charakter řeky se nemění. Asi po třech km narážíme na pobořený jez. Je tam perfektní soutěska. Laďa sice našel ještě horší cestu ale ta první je už tak dost drsná. Jedu první s Tomisem. Perfektní zážitek. Sice nás to málem vyhodilo na skálu, ale stálo to za to. Za námi jede ještě Lexa. Lukinovi se tam nepodařilo dostat. Následuje spousta rychlých úseků WW II+. A pomalu začíná pršet. Laďa s Tomisem si berou pláštěnky. Schováváme se pod silničním mostem a obědváme zásoby. Trochu nám znepříjemňuje život hovno na kameni, ale nejsme přece slečinky. Déśť ustává a tak jedeme dál. A hned jak vyjedeme začne znovu chcat. Na břehu vidíme utopeného vlčáka. Naštěstí se blíží přehrada a tak ještě pár peřejí a jsme tam. Je to opravdu úžasná vodní plocha, že nelze dohlédnout na konec. Nadáváme na rybáře, kteří si vyjeli s celým realizačním týmem k vodě. Připlouváme do místa tušeného kempu. Je tam jeden stan. Rozdělujeme se na dvě skupiny. Já s Laďem jdeme hledat dopravu přes přehradu a zbytek spravuje pumpu a zakládá tábor. Jdeme do vesnice s německy znějícím názvem Frydman. Z dáli vypadá hezky. Jsou zde ovce a krávy. Po zastávkách není nikde ani památky. Jen malý minibar venku. Jdeme zpět do tábora. Mezitím kluci přemístili tábor dál do lesa. Vybrali pěkné místo. Já s Laďěm jdeme do vesnice s názvem Debno. Cesta vede přes překrásné kamenité koryto. Je to řeka Bialka a teče z Tater. Pokoušíme se přebrodit, ale proud je velmi silný a je hluboko. Po cestě kolem přítoku narážíme na začátek kempu kde my jsme z druhého konce. Vesnice Debno má pěknou architekturu. Hlavně obdivujeme jak si Poláci vyhráli se soklem, který je skládán z velkých kamenných oblázků. Zjišťujeme autobus a jdeme zpátky do tábora. Je to asi 25 min. rychlé chůze. To jít s loděmi tak si mákneme. Ve stánku kempu kupuji kolu. Blíží se strašlivá bouře z hor a tím další test celty. Bouře je taková, že musíme držet celtu aby se nevytrhla ze země. Kolíky jsou jen v měkké hlíně. Libor si na dešti umývá hrníček. Myslím, že je to z jiného důvodu než mít čisté nádobí. Teče mu pod karimatku. Je po bouři. Trvala asi 20min. Lukin nám oznamuje, že pumpa je definitivně v hajzlu. Dávám si výtečný chalupářský guláš. Jez do polosyta jsem už někde slyšel a tak po třech lžičkách odnáším tento asi 20m od celty abych nalákal medvědy na dobrůtku.Pod celtu se nám somruje žába. Lukin ji odhání nožem a pádlem a vzduchem hřmí spousta topenářských nadávek. Jsem zvědav jak odeženeme medvěda. Za svitu Lexovi lampy na kolo píšu pohledy. Diskutujeme o přepravě přes přehradu. Nemáme totiž jak nafoukat lodě a tak je nemůžeme ani vyfouknout. Tomis navrhuje zeptat se Poláků, kteří spí o kousek dál, aby nás tam odvezli. Lukin navrhuje stopovat kamiony. Už nevím kdo chce přemluvit místního kulaka s traktorem. Asi ten volej pojedeme. Jsme z toho všichni ve stresu. Dáváme si proto doutníky a pijeme grog.
Druhá etapa: FRYDMAN - SROMOWCE WYZNE - 13,4 ř. km
Ráno vstáváme o půl deváté a pokoušíme se sehnat odvoz do vesnice Sromowce Wyzne. To je vesnice pod přehradou. Dáváme dohromady nějaké věty z konverzační příručky. Jdu za těma polákama. Nemají tam auto a tak se bavím s nějakou starší ženou. Řekla mi, že z tego nic nebudet. Ráno jsem se byl umýt v přítoku Dunajce. V Bialke. Koupu se nahý v parádně chladivé vodě. Jen co jsem se oblékl, už tam měl namířeno nějaký pár. Na loďě nasedáme přesně v jedenáct. Je parno a tak si smáčíme pokrývky hlavy a všelijak se zakrýváme. Víte jaký je slunko sviňa. Dáváme 15 min. pádlování a 5 min. přestávku. Je to opravdu velmi dlouhá přehrada. Lukin má halucinace. Vidí lodě, které my nevidíme. Asi po hodině se zvedá vítr a samozřejmě nám fouká do xichtu. Dělají se asi 30 cm vlny. Navrhuji námořnické křižování ale bez plachty je nám to na nic. Občas kolem proplouvá motorový člun a mává na nás. My jen tiše závidíme koně pod palubou. Po dvou a půl hodině doplouváme do úžiny. Protivítr je stále silnější. Nevím jak ostatní ale já drtím mezi zuby nadávky na vše polské. Zbývají nám 2 km k hrázi. Připlouváme asi 100 m k hrázi. Jsou tady bójky za které se nesmí. Egon nás varoval, že se to hlídá. Po krátké domluvě porušujeme polské zákony a plujeme k hrázi. Než začneme vytahovat lodě z vody už je tady ochranka přehrady. Laďa s Tomisem se s ním dávají do řeči. Ten jeden opakuje že jsou zde bójky a že se sem nesmí. Domlouvají se na nás vysílačkou s centrálou. Už to vypadá, že nás pošlou zpět a že se budeme muset dostat na druhý břeh. Nevydržím to a se slovy Proše pana prosím jestli můžeme jít s loděmi na břeh. Přesvědčili jsme je a už jsme na hrázi. Byly to tři hodiny kvalitního pádlování. Jdeme se najíst na střídačku. Ochranka nás bedlivě sleduje. Nespouští nás z očí. Kupuji si s Tomisem nějaké suvenýry a Laďa si kupuje pistoli WALTHER. Asi na případný střet s ochrankou. Ochranka nám zakazuje jet spodní přehradu a tak po chvíli odpočinku kdy Tomis ztratil péro, neseme lodě asi 2 km po silnici. Připadáme si jak nějaká speciální jednotka. První jde jako vždy Lukin a na hlavě nese loď.Vypadá jako přerostlá dvounohá želva. Podle obláčků poznávám, že stačí přitom ještě kouřit. Po půl hodině vcházíme do supermoderního kempu. Jsou zde pěkné sociálky, sprchy, teplá voda, rovnej plac, světla na prostranství a zásuvky. Nic podobného jsem ještě neviděl. Děláme hygienu a usedáme do hospody s názvem DWOR. Dáváme si anglický steaky a pivo OKOCIM. Vrchní je docela pomalej. Venku se schyluje k ohromnému bouřkovému divadlu. Prší úplně strašně, je černo a blesk stíhá blesk. Občas někdo vyběhne a kontroluje zda je ještě něco suchý, plachta zatím drží. Sledujeme jak se pomalu vylidňuje kemp. Dáváme jedno za druhým. Já trochu pokulhávám. Asi po třech hodinách bouřka ustává. Je to jen malá přestávka. Píšeme pohled Irbemu. Vybila se ladička a tak trochu džemuju. Lukin nemá co pít a tak vzduchem lítají dobré hlášky. Kde je ten fógl, je to ubíjející jen tak sedět a nepařit, musíme se dorazit rumem apod. Libor stresuje, že už si nic nedá a že se mu pak bude točit celý svět. Musíme jít spát nebo spadneme do Dunajce. Pod celtou je trochu vlhko, ale nejsme z cukru. Hledáme vysoce "sofistikované strategické picí systémy". Kola s rumem. Usínáme za drobného bubnování deště a zvuku kravských zvonců. Buďto jsou hodně blízko, nebo mám halušky. Furt mě někdo probouzí. Borci mají problémy s prostatou a Tomis pokuckává.
Třetí etapa: SROMOWCE WYZNE - ČERVENÝ KLÁŠTOR - 9 ř. km.
Ráno vstává první Lukin a jde nakoupit. Chtěli jsme si trochu pospat, ale borci tak lomozí s nádobím a pobrukují si, že se to nedá. Kdo zítra vstane před sedmou nasype se do něj celý zásobník. Využíváme bohatého vybavení kempu. Kluci si hrají s pistolkou za pozornosti dvou otylých holanďanek. Libor jim kazí hru a tak je za odměnu nastřelen do stehna. Přesná Tomisova rána. Siesta se prodlužuje do půl jedenácté. Je vidět že Lukin vstával první. Teď podřimuje v lodi, což je patřičně zdokumentováno. Nasedáme do lodí. Z výpusti hráze se valí hromada kubických metrů zakalené vody po nočních deštích. Dunajec je svou barvou chuan che a dravostí rozvodněná Zambezi. Jedeme rychlostí přes 10 km/hod. Vlny jsou obrovské. Lodě se v nich úplně ztrácí. Místy teče řeka doslova z kopce. Potkáváme skupinu asi 20-ti vodáků. Jsou to češi nebo slováci. Naloďují se na slovenské straně. V místech kde se rozděluje koryto je proud takřka hrozivý. Nic podobného jsem nejel. S Tomisem se rozhodujeme jet řeku prostředkem. Asi po 20-ti metrech se objevuje ohromná vlna. Mě se nedaří stočit loď doprava a tak vjíždíme pod vlnu, která má asi 1,5 m. Vlna zlomila člun a zalila nám celou loď. Hravě přešplíchla Tomisa. Máme asi 50 l vody v lodi ale setrvačností a proudem se nám daří proplout. Tuhle skutečnost Tomis ihned patřičně šťavnatě okomentuje. Naráží tím na mé zkušenosti se sjížděním řek. Cituji: "pokolikáté jedeš vodu, že neumíš zatočit!". Nemusím asi říkat, že v laminátce by jsme neprojeli. Zastavujeme na levém polském břehu a vyléváme loď. Libor se snaží dofouknout člun, ale zčásti špatnou pompou a ucházejícím ventilem je efekt spíš opačný. Zahříváme se rumem. Plujeme dále a potkáváme zajímavá plavidla. Říká se jim Plťě. Je to asi pět štíhlých, dřevěných, 7 m dlouhých člunů, spojených vedle sebe. Je to pro 12 lidí a řídí se to vpředu a vzadu bidlem. Podle suchého konce bidla odhadujeme hloubku v řece na 3 m. Nad námi krouží slovenský vrtulník, což potvrzuje přítomnost slovenské hranice. Doplouváme do vesnice rozdělené řekou. Nalevo polské Sromowce Nizne, napravo slovenský Červený Kláštor. Po krátké diskusi se rozhodujeme tábořit na Slovensku. Vyměňujeme si peníze aby bylo za co pařit. Kluci staví tábor a já se jdu kouknout do vesnice. Stavuji se ve kšeftě a na poště. Zkouším funkci telefonního automatu a volám Karličce. 50 Sk za tři minuty ale funguje to. Ve výletní restauraci, která je součástí kempu, si dáváme oběd a pivo. Podléhám lákadlům regionálních pivovarů a dávám si CORGOŇ. Už to nikdy neudělám. Začíná zase pršet. Tady prší čím dál častěji a tak mudrujeme jek místní kolchozníci suší seno. Nějak se se mnou houpe celý svět. Nejsem sám. Že by mořská nemoc? Není divu. Dnes byly vlny jako na moři. Už vím co je to blesk z čistého nebe. Uhodil do stromu hodně blízko a my si málem cvrkli. Musím se podívat. Jednohlasné pičo vystřídal stresující alarm na Sieře pod stromem. Hrajeme kostky a řádně se u toho pohádáme. To byl asi cíl. Každý má totiž jiná pravidla. Večer pak chvíli hrajeme oblíbené písně na kytaru a soudržně zpíváme. Na závěr přidáváme tradiční chorál, který rozšiřujeme o Černé ptáky. Nějak nám ale slábne paměť a tak jdeme raději spát. Tentokrát na etapy.
Čtvrtá etapa: ČERVENÝ KLÁŠTOR - KROSCZENKO - 17 ř. km
Ráno opět vstává první Lukin ale teď asi proto, že šel nejdřív spát. Snídáme za zbytky slovenských korun. Kupujeme broskve, kolu do vysoce sofistikovaných picích systémů. Na záchodě necháváme nějaké ty bobky. Laďa si kupuje kůži na ruku. Nasedáme do lodí. Dnes nás čeká nejkrásnější, ale taky poslední etapa Dunajce. Děláme nějaké fotky okolních překrásných skalisek a fotíme se navzájem. Řeka je plná pltí, což nám trochu znepříjemňuje život. Občas soulodíme a pijeme VSPS. Opět se střídají divoké úseky s klidnějšími. Polští výletníci by chtěli také rum, ale my jim nic nedáme. Zdravíme kolemjdoucí vodáky, kteří mají také Pálavy a nějaký vozejček na ně. Blíží se silný proud. Lukin jede první a upozorňuje Laďě na vyčnívající šutrák. Laďa brzdí, snaží se mu vyhnout a zdá se, že je to nejhorší co mohl udělat. Vjíždí do peřeje bokem a ta se mu odmění vodou, kterou mu zalije loď. Přistáváme na slovenském břehu a Laďa s Liborem vylévají loď. Já se ohlížím a vidím v trávě hezkou ještěrku. Asi po kilometru zastavujeme na ostrůvku. Jsou tam hezké kamínky a tak se chvíli bavíme sbíráním. Děláme fotky samospouští. Míjíme slovenskou celnici. Jeden plťař nás žádá o bidlo které zlomil a má je na druhém břehu. S trochou úsilí mu jej dovezeme. Vjíždíme do další krásné peřeje. Tentokrát opět bokem. Vlna nám zalije loď a znovu vyléváme. Blíží se město Szczawnica. V místní restauraci ve formě MC Donald si kluci dávají pivo a jídlo. Já se jdu podívat po tržišti. Mají tam hezké věci. Dokonce mi nabízeli kůži z jelena i s parohama za 150 Zl. Kupujeme každý nějaké drobnosti. Tomis si koupil valašku. Zabalila se do izolačky aby nepropíchla loď. Za námi se blíží bouře. Tak se snažíme zrychlovat, ale jen chvíli. Už nevím kdo ale střílí se na racky, kteří sedí na kameni. Nikdo ale netrefuje. Už prší a tak kdo má, nasazuje pláštěnku. Doplouváme do kempu. Egonova připomínka supermoderního kostela se vyplňuje. V kempu čekáme až se vyprší. Nemám pádlo. Sháním ho po celém kempu a nadávám na zlodějský pšonky. Ale vše je jinak. Odložil jsem ho u recepce v kempu a v mezičase mi ho správce schoval. Říkají my, že mám místo hlavy kokosový vořech.. Dáváme si nějaká piva a schneme. Já jdu s Laďěm do města zjistit autobus zpět. Zjišťujeme že jede co půl hodiny. Za týden se mi zdá úplně normální ptát se bez ostychu Poláků. A třeba česky, však se domluvíme. Laďa jde na záchod a zapomene tam ledvinku. Protože je záchod zpoplatněný, půjčuje si 1 Zl aby mohl dovnitř. Vracím mu poznámku o kokosovém ořechu. V kempu děláme fotku zátiší s polštářkem. Večer je docela hezky a tak probíráme vodácký akce a co pojedeme příští rok. klasický předčasný kecy. Svíčka, kterou jsem šlukl v nádherném kempu v hospodě pomalu dohořívá. Hrajeme kostky o polské zloťáky. Kdo bude házet až svíčka dohoří bere bank. Lukinův nápad. Bank vyhrál Tomis. Jdeme spát pod celtu a Laďa má problém s tím jak bude spát. Pořád se mu zdá že spí hlavou dolů. Má pravdu, protože to vypadá jako by jsme spali na kouli. Stěhuje se sem a tam a vede divné řeči o konci VPŠ.
Závěr:
Dnes už je jasné, že táborák nebude. Vracíme se domů. Neuskutečněný táborák je druhé velké mínus této vody. První je počasí. Lukin, jak jinak, vstává první. Probouzí se až po sedmé. Před sedmou by totiž dostal plný zásobník do stehna. Tomis přiznává, že si dal do uší filtry z cigaret. Prý nevydržel hrozné to chrápání. Snídáme. Já hostím šenovskými párky toulajícího se psa. Vypouštíme Pálavy a to je KONEC.Každému ukápne slza dojetí. Odcházíme na autobus do centra. Jeden z řidičů takového malého autobusu se Tomisa na cosi ptá. Odpoví mu rusky že nepanimaje. Pak se nás kdosi zase ptá? Už to chápeme. Ptají se kam jedeme aby nás mohli naložit. Autobusák po zjištění našeho cíle se vysílačkou dorozumívá s řidičem a ten se vrací. To je servis. A za pět Zlotých. Řidič nás autobusem dovezl až na vlak. Máme asi šest hodin času a tak na nádraží sedět nebudeme. Navíc se ve vestibulu válí zpěvák prvního dne. Vůbec vše je jako první den. Jdeme pařit do Chicaga. Kluci hrají kostky o zlotky a já lelkuji nebo píšu reportáž. Už nás tu asi znají. Vracíme se zpět na nádraží a s bagáží nám pomáhá taxík. Děláme nějaké fotky nádraží a jedeme místním hokajdem směr Krakow. Cesta je pěkná a pomalá. Všichni jsme unaveni. Bavíme se o práci a pijeme VSPS. Přestup v Krakově na Chopina klapl docela dobře. Máme kupé a tak sedíme. Živíme se polskými potravinami a kolou s rumem (později jen kolou). Na hranicích čekáme nějak dlouho protože ve vedlejším vagónu chytli pašeráky. Asi heroin. Přijíždíme do Bohumína a hodně po půlnoci skoro všichni spí, ale každý někde jinde. Prý jsme zabrali všechno místo. Libor uvězněn na záchodku cca 1h. Laďa povídá historku o dvou anorektických Japonkách, které zapomněly ve vlaku baťoh. Do Břeclavi přijíždíme se zpožděním, ale přesto chytáme nějaký vlak na Brno. Všichni mlčí. To co nechytáme je Stresbus do Velatic. Ujel nám před nosem. Kupujeme české noviny a snažíme se vyměnit zbylé Zloté. Marně. Laďa vybírá výhry z Texasu (Libor oškubán) a Tomis za škopky. Asi v osm se dostáváme domů a tím končí naše letošní vodácké dobrodružství. Ahoj Ahoj Ahoj
(imhn)
DUNAJEC 2002 /Polsko/
Další reportáž najdete zde: www.raft.cz/clanek.aspx
SÁVA BOHINJKA a SÁVA 2003 /Slovinsko/
Reportáž najdete zde: www.raft.cz/clanek.aspx
SOČA 2004 /Slovinsko/
Reportáž najdete zde (1.díl): www.raft.cz/clanek.aspx
(2.díl): www.raft.cz/clanek.aspx
FRAGMENTY SLOVENSKÝCH ŘEK I 2005 /Slovensko/
Reportáž najdete zde (1.díl): www.raft.cz/clanek.aspx (2.díl): www.raft.cz/clanek.aspx (3.díl): www.raft.cz/clanek.aspx
(4.díl): www.raft.cz/clanek.aspx
SLOVENSKÉ ŘEKY 2006
Tento článek popisuje naše zážitky při sjíždění částí Hnilce, Hronu, Popradu a Belé na Slovensku, kde jsme byli od 20.5. do 26.5.2006.
PROLOG
Již po jedenácté se schází naše vodácká parta na návsi ve Velaticích, aby zažila nová dobrodružství při sjíždění divoké vody na Slovensku. Loňské Fragmenty slovenských řek měly úspěch, proto letos podruhé vstoupíme do stejných řek, abychom si sjeli jejich atraktivní úseky. Mimo Hron, Poprad a Belou to chceme ještě doplnit o Hnilec a Čierny Hron. Čierny Hron nakonec z plánů, pro nedostatek vody, vypouštíme. Naše parta se, oproti loňsku, lehce pozměnila. Za Máry a Radima jedou zkušený háček Karel a vodácký elév Laďa. Přes veškeré úsilí sehnat nějakou dodávku, jedeme nakonec dvěma osobáky. Terénní Toyotou Hilux a mým VAZem 21043. Mimo dalšího důležitého materiálu vezeme i čtyři nafukovací lodě. 1 ks K2, 1 ks PÁLAVA a 2 ks ORINOCO.
1.den – CESTA
Z návsi ve Velaticích vyrážíme v 915 hod. První občerstvovací stanice na pivo a polévku je u pumpy pod Buchlovákama. Další krátká pauza, na pivo a kávu, u Bohušové známé, v restauraci na hranicích ve Starém Hrozenkově. Pokračujeme po kouskách dálnic přes Trenčín, Žilinu do Popradu, kde beru PHM. Dále špatně odbočujeme a jedeme neplánovaně až do Spišské nové vsi. Nakonec, trochu oklikou, přijíždíme asi v 1600 hod. do Dobšiné. Tady, asi na popáté, nalézáme chatovou osadu Alweg, kde se za 250,-Sk ubytováváme. V místní restauraci dáváme několik zdvořilostních Kozlů a Šarišů a jdeme spát.
2.den – HNILEC
Ráno nás probouzejí Horkýže slíže, hrající u sousedů ve vedlejší chatce. Po snídani na balkóně a dobré kávě opouštíme Dobšinou a míříme na naši první řeku – Hnilec. Cestou míjíme hráz Palcmanské Maše, která má být , na lodích, naším cílovým místem. Chceme jet horní úsek od Dobšinské Ľadové Jaskyně. Před tím, než tam dojedeme, zastavujeme na parkovišti před tunelem, abychom si prohlédli nejzajímavější místo – Stratenský kaňon. Hned z počátku, proti proudu, prohlížíme nejužší místo. Je široké asi 2 m, ale ne nebezpečné. Přecházíme po mostech, které jsou opravdu nízko, ale za tohoto stavu podplutelné. Okolí, tady na jižním okraji Slovenského ráje , je opravdu krásné. Strmé, monumentální skály, končící místy až v řece. Jediné překážky, v klikatícím se řečišti, jsou dva spadlé stromy, které podplout nepůjdou a budou se muset přenést. Zpestřením budou jistě i dvě místa, kde voda prudce naráží do skály a kolmo mění směr. Nejdříve u portálu tunelu vlevo a po sto metrech níže vpravo. Tunelem se vracíme zpět k autům a pokračujeme dál k jeskyni. Na parkovišti před jeskyní se to hemží výběrčími parkovného. Jedeme proto ještě dál, asi 500m proti proudu. Tady si, za mostem na cestě k vlakovému nádraží, budujeme základnu. Vytahujeme z auta 2 ORINOCA a 1 K2 a další vodácký materiál. Já s Liborem dnes popojíždíme s auty s tím, že se dnes ještě s někým vystřídáme a sjedeme si to v druhém kole. Posádky jsou už předem určené takto (zadák – háček): Tomis – Bohuš, David – Karel, Ryba – Laďa, popř. ještě dnes: Já – Libor. Asi za hodinu příprav a po společné fotografii se ostatní naloďují a v úzkém , silně meandrujícím, korytě projíždí první vrbičky. Nejvíce riskuje posádka David, Karel, kteří do nich vlítnou načisto jako blázni. Vody je již na první pohled málo, z čehož je Ryba trošku rozladěn. S Liborem jedeme níže, kde děláme nějaké fotky z mostu Krivian. Dále zastavujeme až před soutěskou, fotit u prvního exponovanějšího místa, u horního portálu tunelu. David s Karlem ale zůstávají viset na kameni už asi 80 m před tunelem. Špatně se jim, prý, četla voda. Prudkou levou zatáčku u tunelu všichni projíždí už bez excesů. Za mostem probíhá krátká kouřová pauza, po které se kamarádi vydávají do soutěsky. Já s Liborem projíždíme tunelem na druhou stranu kaňonu. Chci udělat ještě několik fotek v soutěsce ale nejsem dostatečně rychlý. Než tam dojdu, jsou už všichni odplutí. Poslední posádku míjím u spodního portálu tunelu. Přejíždíme do Dedinek, chytat je v Palcmanskej Maši. Libor jde hlídat až k ústí řeky. Asi za hodinu se, ale nečekaně, na souši, objevuje Karel. Přijel pro nás stopem. Ostatní prý čekají v deltě a nechce se jim ten olej, se silným protivětrem, pádlovat. Máme tam pro ně zajet. Trochu si s Karlem nerozumíme a ten si navíc přesně nepamatuje cestu. Jedu, špatně, k ústí přes Dobšínskou Mašu. Po chvíli bloudění Karla osvítilo a vede nás za Stratenou k Stratenskej pile. Tady už všichni trpělivě čekají. Je to odtud k ústí ještě asi 1,5 km. Řeka je tady, díky vzdutí přehrady, už hodně široká, proto se nedivím, že to tady zapíchli. Plán, jet to ještě jednou, záhy bere za své. Kamarádi jsou z Snilce, za tak nízkého stavu, spíš otrávení. Hodně dření, vrbiček, přetahování. Ani Soutěska jim celkový dojem nevylepšila. Stav ve Stratené je 78 cm, což je 12 cm pod normál. Určitě by to dnes chtělo minimálně o 15 cm víc. Pozitivem dnešního dne je Davidova, téměř bezproblémová, premiéra na zadáku a Laďova premiéra na vodě vůbec. Ještě se ve Stratené stavujeme, v jednom z mnoha penzionů, na oběd. Přejíždíme na horní Hron. Jedeme přes Telgárt a Červenou Skalu. Odtud lze řeku, z auta, dobře prohlédnout. Jenom se utvrzujeme v našem správném rozhodnutí, jet to až od Heľpy. Výše je málo vody. Kemp v Pohorelskej Maši je pustý a prázdný. Místní kluci nás vedou do dědiny za správcovou, tetou Danou. Ta však není doma. Místo ní se objevuje strýc Ozzy. Telefonicky zjišťuje, že je kemp odstřihnut od energií a vody a tudíž uzavřen. Nacházíme proto nakonec ubytování v Prednej Hore, v rekreačním středisku Vitálny svet, za 320,- os./noc. Trošku tady nějací hosté prudí kvůli našemu parkování. Jsme proto donuceni provést s auty dostatečné množství tahů, než je vše podle jejich gusta. Večer u Plzně ale už fandíme našim hokejistům ve finále MS. Večírek ještě pokračuje na pokoji u Ryby a Davida u uzeného a rumu.
3.den – HRON
Vyrážíme z Vitálného sveta na Hron. Dnes řídí Tomis s Bohušem. Pro mě s Liborem, právě teprve dnes, voda fakticky začíná. Místo k vyplutí, stejně jako loni, nacházíme u mostu přes Hron. Je to asi 2 km nad Heľpou. V předpovědích počasí dnes nelhali a čeká nás opravdu letní počasí. Pumpujeme dvě ORINOCA a K2. Nevím kolik jsme přesně měli tady loni vody, ale letos je jí víc. Polomka: 54 cm, Brezno: 30 cm. Oproti loňsku tady také není ani kostra mrtvé krávy, ale nepořádek kolem řeky zůstal. První vyplouvám já s Liborem. Vyvrácený strom, o který jsme se loni cvakli, tentokrát podplouváme. Za námi jede Ryba s Laďem, nakonec David s Karlem. Tato část horního Hronu se mi moc líbí. Meandrující tok v hodně zarostlém korytě, silný proud a zrádné vrbičky. Jedeme již druzí, předjela nás rychlejší K2. Jsem tak zabrán do řízení lodi a rozjímání o řece, že zapomínám na nebezpečnou, z levého břehu vyvrácenou, vrbu. I letos nás překvapí za zatáčkou asi po 3 km plavby. Je ještě níž nad vodou. Překážka spolu se silným proudem, který pod ni zaručeně táhne, tvoří nepříjemnou kombinaci. U stromu je již přiražena posádka K2, Ryba s Laděm. Následující, doslova nevyhnutelné, okamžiky probíhají asi následovně. Ryba s Laděm nestíhají, v poměrně hlubokém korytě, vytáhnout loď na břeh. Já s Liborem přirážíme bokem k jejich lodi. Do této chvíle je to ještě, relativně, bezpečné. Dochází ale ještě k očekávanému přiražení poslední posádky, Davida s Karlem. Molo, tvořené vrbou, K2 a 2´ORINOCEM v proudu povážlivě ztrácí na stabilitě. Nejvíce to odskáčí krajní David s Karlem. Jejich loď se obrací a oba jsou ve vodě. Karel vyplouvá za loděmi a chytá se stromu. Davida to nepříjemně stahuje pod nás. Bojuje ze všech sil ale chytnout se hladkého boku lodi je obtížné. Naštěstí se o něco na dně nohama zapře a vyškrábe se na břeh. Vypadalo to kriticky. ale také díky vestě si jen dvakrát loknul z Hronu a odbyl si ranní koupel. Na vysoký břeh se vyškrábal i Karel. David nadává, takže už je zase vše v pořádku a můžeme, pobřežním porostem, přenést lodě asi 30m na příhodnější místo. Tady se nečekaně objevuje naše týlové zabezpečení, Tomis s Bohušem. Koupili nám výborné čerstvé rohlíky. Dáváme tedy malou svačinku a pokračujeme. Přejíždíme jez v Závadce, spíš jeho levou částí. Ryba s Laděm se v rychlosti vyloďují a jedou ho, pro velký úspěch, ještě jednou. Po chvíli se blížíme k jezu v Hámoru. Již vloni se vlevo vedle něj něco stavělo. Letos to mají již hotové. Téměř veškerá voda je svedena do nového náhonu. Z jezu pouze koukají kameny, pod kterými protéká zbytek vody. Vytahujeme lodě a jdu s Karlem na průzkum. Náhon, téměř stojatá voda, je široký asi 6m, a dlouhý asi 200m. Končí, podle předpokladu, malou vodní elektrárnou. Jedeme náhonem a po dlouhé době zakoušíme kousek opravdového oleje. Před MVE lodě vytahujeme a o kousek níže je spouštíme do proudu. Řeka se rozšiřuje, ale nás čeká ještě dnešní lahůdka. Je to jednak Karlova výborná pomazánka, ale hlavně kaskáda pěti po sobě jdoucích stupňů. Řádně se je, bezpečně na širokých nafukovačkách, vychutnáváme. Připadá mi, že jsou za sebou seřazeny podle velikosti. Od nejmenší po největší. Další občerstvovací pauzu děláme na mostě za Polomkou, kde tlačíme do hlav salám, Liborův Hermelín a již avizovanou Karlovu pomazánku s čerstvými rohlíky. Dnes musíme ještě přejet pod Tatry, proto se rozhodujeme končit už v Beňuši. Již ne tak zajímavý úsek Hronu si ještě naše posádka a posádka na K2 zpestřuje nefalšovanou námořní bitvou. To nebyla bitva, to byl šmelc. Pokusy zatáhnout do konfliktu ještě třetí loď, Davida s Karlem, vychází vniveč. Na provokace nereagují. V Beňuši se převlékáme a jedeme se najíst do motorestu s lodí před Breznem. Davidova dnešní smůla neskončila cvaknutím. Ještě navíc dostává k řízku, místo vařených brambor, hranolky. Běsní, nebezpečně brunátní a berou ho všichni čerti. Přejíždíme přes Nízké Tatry pod Vysoké Tatry s cílem jet zítra horní Poprad. Ubytováváme se u paní na privátu v Tatranskej Štrbe. Paní to ještě nemá nachystané. Máme přijít později. Děláme proto exkurzi po hotelových zahrádkách, ochutnat, co kde točí. Laďa to tady zná. Už tu byl. Místo do restaurace v kempu nás ale vede do lesa. Večer, už na privátu dáváme ještě nějaký plech. Tomis tlačí blaf z konzervy a Libor pokouší osud. Spí starýmu Brunovi v posteli. Rotvici výhružně vrčí.
4.den – POPRAD
Dnes vyrážíme na horní Poprad. Jedeme na Mengusovce, prohlédnout peřejnatý úsek v regulovaném korytě na louce. Dnes sedí za kolečkem David a Karel. Čeká nás, ale kratičký úsek, takže si to sjedou i oni. Odbočujeme na polní cestu za obcí a trochu bloudíme. Byli jsme tady sice loni, ale to jsme se nedostali autem až k řece. Letos bychom to chtěli dokázat. Dvakrát nám cestu přehrazuje nějaký přítok Popradu. Potřetí volíme cestu blíže obci, kde jedeme úspěšně přes dva brody. Přijíždíme na cestu vedoucí podél řeky. Oproti loňsku je tady více vody, odhaduji to podle množství, které přepadá přes kamenné stupně asi o 15 cm. Mengusovce 68 cm. První kamenný stupeň na louce, ze kterého loni nebezpečně čněly kameny, je pod vodou a uprostřed trčí ostrá větev. Může to možná, být jen samostatná větev, ale také jen kousek z kmene stromu. Někteří z nás polemizují o sjetí tohoto stupně. Chtějí udělat průzkum, co to tam je za dřevo, popřípadě ho uvolnit. Dobrovolník Laďa se převléká do neoprénu, vesty, helmy. Připínáme ho na házečku. Tři ho jistíme ze břehu a on se pokouší dostat se k větvi uprostřed řeky. Pokus je, podle očekávání, velmi naivní. Dostává se maximálně 1,5m od břehu, kde mu silný proud nedovolí pokračovat dál. Vrací se zpět. Asi to nepojedou. Alespoň na břehu označujeme nebezpečné místo tak, abychom stačili bezpečně zastavit a lodě přenést. Cesta autem zpět je již jednoduchá. Do vesnice, přímo odtud, vede obstojná cesta. Zastavujeme u mostu nad Mengusovcami, odkud vyplouváme. První Ryba s Laděm, Tomis s Bohušem a já s Liborem. Čeká nás kličkování lesem a vybírání hlavního ramene Popradu mezi několika vedlejšími. Přehazujeme lodě přes dva vývraty, které jsou přes celou řeku. Občas přenášíme přes divoký pobřežní porost. Ryba a já volíme špatné rameno, proto nás čeká ještě o vývrat navíc.Doslova si klestíme cestu hustě zarostlým vedlejším ramenem. Tomis s Bohušem jeli správně vlevo, hlavním ramenem. Řeka je mnohem dříve vyplivla z nepřehledného lesa do regulovaného koryta. Já s Liborem vjíždíme do peřejí jako poslední. V nejzajímavějším úseku horního Popradu stačí loď držet zhruba uprostřed a nechat se zalévat pěnou z balvanitých stupínků. Připlouváme k prvnímu nebezpečnému stupni a vidíme jaký si Tomis s Bohušem vypracovali, díky lepší orientaci v lese, náskok. Mají už vytaženou loď a v klidu pokuřují. Přenášíme stupeň a znovu se naloďujeme. Následují největší peřeje tohoto úseku s větším stupněm. Končíme se začátkem lesa, kde lodě vytahujeme. K2 a ORINOCO dáváme na Toyotu. Třetí loď na VAZ a jedeme nahoru, na začátek louky, sjet si to ještě jednou. Tentokrát to pojede i David s Karlem, kteří řídili. Přijíždíme k brodu na začátku louky. Tomis ještě provádí drobnou opravu na ruční brzdě VAZu, který utrpěl terénní jízdou. Po druhém úspěšném sjetí atraktivního kousíčku horního Popradu zakončujeme misi v restauraci na začátku Mengusoviec. Točí tady Plzeň a paní si nás ještě z loňska pamatuje. Večer jdeme ještě do dřevorubecké hospody, asi 1,5 km jižně od Tatranské Štrby. Někteří si dávají zabijačku a všichni Starobrno. Laďa všem poroučí pëtstojednotku. Nevím, jak jsme to mohli vloni pít. Spíme, opět, u paní na privátu v Tatranskej Štrbe.
5.den – žádná řeka
Den blbec začíná tím, že již od půl čtvrté vytrvale prší a rapidně se ochladilo. V počasí, s přechodem fronty, zase nekecali. Pokračuje to Tomisovým rozhořčením u snídaně. Někdo mu sežral rajčátka. Asi Krakonoš. Dnes přejíždíme na Liptov, na Belou. Mažeme si to po dálnici. Ryba, natvrdo, zastavuje na dálničním mostě, aby se podívali, kolik je v Belé vody. Jedeme se ještě podívat na řeku do Pribiliny, ale den blbec pokračuje. Začíná mně zlobit auto. Nejdříve zhasne rádio, stěrače nestírají, auto nedobíjí. Místo rekognoskace řeky (za tak hnusného počasí bychom to stejně nejeli) trávíme den sháněním autoservisu. Posílají nás od servisu k servisu, od čerta k ďáblu. Moc se jim dělat nechce. Vyjde to až na čtvrtý pokus v Liptovskom Hrádku. Tady mně auto do zítřka hospitalizují. Druhá posádka mezitím sehnala ubytování v penzionu Pod skalou. Večer jdeme zapařit a nakrmit jukebox do místního PUBu. Kozel a Šariš teče proudem. Večírek se vydařil. Někteří, cestou na penzion, chůzí opisují pěknou vlnku.
6.den – BELÁ
Tak se nám konečně vyčasilo a nás čeká perla slovenských řek, Belá. Jedeme na dvě etapy, už jen Toyotou, nad Pribilinu. Tady odbočujeme vpravo, na most na Liptovskou Kokavu. Hned vpravo za mostem sjíždíme na malý plácek u řeky. Nalodíme se tady stejně jako loni. Voda ze včerejšího deště je už pryč. Na výšku hladiny neměl větší vliv. Stav v Podbanském 75 cm, Liptovský Hrádok 120 cm. V první fázi jede Ryba s Laďem, Já s Liborem a Tomis s Bohušem. David s Karlem řídí a fotí. Peřeje, v průzračné řece, jsou opět úžasné. Belá se, samozřejmě, rozděluje do několika ramen, tudíž se musí pozorně číst. Občas se to někomu nepovede, k obveselení ostatních, zvolí špatné rameno, uvízne a přetahuje do proudu. Asi po 2 km dáváme pauzu před technickým úsekem. Kuřáci kouří, nekuřáci zevlují. Projíždíme úsekem vlevo. Je to úzké, silný proud. Kličkovaná mezi vývraty a naplaveninami si vyžaduje na Orinocu razantní záběry. Další,. stěžejní úsek, následuje pod Vavrišovem. Koryto svírá vysoký břeh napravo a skála vlevo. To avizuje největší peřej námi jetého úseku. Projíždíme vlevo, těsně vedle skály. První, větší vlna, mého háčka trochu překvapí. Padá z lavičky ale před druhou, o něco menší, se stačí ještě srovnat. Po průjezdu přistáváme na mělčině uprostřed. Jdeme si prohlédnout rozbořený jez. Loni jsme ho jeli přes desku vlevo. Tentokrát v něm trčí nějaký kmen. Rozhodujeme se jet vpravo, přes rozbořenou část. Jen Ryba jede přes desku. Kmeni se sice vyhnul ale příště tudy nepojede. Na hraně bylo málo vody a dost dřel. Za jezem už vidíme dálniční most, který avizuje blížící se Liptovský Hrádok. Ještě jeden, silniční, podplouváme ve městě. Na mostě pro pěší už vidíme Davida. Ještě proplouváme jedním rozbořeným jezem a za mostem, vlevo, přistáváme. Je tady perfektní palouček. Vyfukujeme lodě, mění se posádky. Za volant jde Tomis s Laděm. Jedeme za Pribilinu do stejného místa. První na vodu dávám loď Já s Liborem, potom Ryba s Bohušem a nakonec David s Karlem. Brzy získáváme menší náskok, jakoby jsme tušili že jej budeme za chvíli potřebovat. Po 2 km vjíždíme do technického úseku. Ze začátku to zvládáme bravurně, ale v poslední pravotočivé háček asi spí. Křičím, „zaber“, potřebuji nás vytáhnout. Zabírá nejdříve, díky vlně, do vzduchu. Další záběr je sice pořádný, ale přichází pozdě. Letíme bokem na strom. Náraz naklání loď a v momentě se otáčíme. Naštěstí je to už na konci tohoto úseku a my se, řádně zmáchaní, i s lodí škrábeme na mělčinu uprostřed řeky. Oba jsme, kromě drobných oděrek, v pohodě. Za chvíli, nic netušíce, proplouvají kolem ostatní posádky. Nemít od nich odstup, skončilo by to solidní řetězovkou. Zbytek plavby již probíhá bez dalších extempore. V Liptovskom Hrádku se převlékáme, sklízíme lodě a jedeme na penzion. Já si jdu do servisu pro opravené auto. Večer sedíme v penzionu u Topvaru a zbylých plechů. Hrajeme oko.
7.den – BELÁ II
Využíváme posledního dne a jdeme ještě na Belou. Počasí se již zhoršilo a ve vzduchu visí déšť. Dnes jde na řeku pouze David s Karlem a Ryba s Laďem. Při chystání se dokonce rozprší. Nakonec se na tu hodinu, potřebnou k sjetí osmikilometrového úseku, udělá docela pěkně. My ostatní máme za úkol hlavně fotit. Nějakým nedopatřením nevyšly fotky Davida s Karlem ze včerejška, tak se to musí napravit. Vypouštíme kamarády a jedeme dolů. Chceme udělat atraktivní fotky ale k Belé je dost špatný přístup. Zkoušíme to, úspěšně, ve Vavrišovu. Podle lesního porostu odhadujeme, kde je asi říční údolí. Přijíždíme k nějakému táboru a dál do lesa jdeme pěšky. Scházíme do údolí k řece a cestou vyplašíme čápa černého. Přelézáme po kamenech jedno z vedlejších ramen, přes které se dostáváme k řece. Je to v místě mezi skálou s velkou peřejí a rozbořeným jezem. Asi za deset minut už děláme kamarádům obstojné fotky. Další děláme, tradičně, z mostu v Liptovskom Hrádku. Jelikož se opět kazí počasí, začíná pršet, na nic už nečekáme, balíme lodě, neoprény a uháníme domů k Brnu.
EPILOG
Tak jsme si letos „vyzobali“ opravdové kousíčky slovenských řek a vůbec pojali celou vodu dost dovolenkově. Přesto zavládla všeobecná spokojenost i z těchto, většinou, už námi prověřených úseků. Krásné slovenské řeky máme tímto na delší čas asi vybrané, proto se již těšíme na vodu zase někde jinde. Laďa
SLOVENSKÉ ŘEKY 2006
Další reportáž najdete zde (1.díl): www.raft.cz/clanek.aspx (2.díl): www.raft.cz/clanek.aspx
SALZA, STEYR 2008 /Rakousko/
Reportáž najdete zde (1.díl): www.raft.cz/clanek.aspx (2.díl): www.raft.cz/clanek.aspx
Salza 2009
23.-29.5.2009
Cesta k „Helmutovi“(23.5.2009)
Opět po roce se vydáváme na Štýrskou Salzu, vychutnat si její krásné a divoké soutěsky. K naší výpravě se po dvou letech přidává příležitostný vodák Radim. Ten také zajišťuje, jako správný offrouďák, pořádné auto, sedmimístné Mitsubishi Pajero. Naopak na poslední chvíli z výpravy vypadává nejzkušenější vodák Karel, který skončil po úraze v nemocnici. Na zahrádku expedičního offroudu kurtujeme tři Baraky a náhradní Pálavu. Ve vleku jsou také zasazeny tři sudy Starobrna, několik výhodných pump a desítky kilo dalšího materiálu. V 945 vyrážíme od kapličky ve Velaticích. Je nás sedm. Radim – řídí, Lexa (já) – naviguje, Dejv – točí pivo z PETek, Bohuš – ovládá klimatizaci, Libor – sedí za mnou, Masťa – má problém s botami, Novas – skládá básně, kreslí. V Mikulově na pumpě máme první zastávku na bagetu. Dále pokračujeme na Vídeň.Tady nám chce navigace asi ukázat zdejší nejužší uličky, než nás konečně vykopne na přivaděč k A1. Vyjíždíme z ní u St. Pöltenu. V dálce již vidíme Alpské vrcholky. Než ale začneme stoupat, zastavujeme u motorkářského kiosku na „jedno“ a kafe. Následující stoupání a prudké serpentiny nám poskytují úžasné výhledy na krajinu kolem Mariazell. Odtud silnice zase padá ke Gußwerku, kde míjíme obrovskou pilu. Za chvíli již vidíme horní Salzu. Klidně tekoucí, spíše nížinatého charakteru, obklopená loukami. Její charakter se mění nad osadou Greith, kde ji údolí začíná trochu svírat. Tady bude také naše nejvyšší nástupní místo. U mostu na Proles. Cestou ještě kontrolujeme druhé nástupní místo u osady Gschöder. Po příjezdu do Wildalpenu nás nepříjemně překvapí uzavřený, náš loňský kemp, pro jeho úplné obsazení. Jedeme tedy ještě do pravobřežního kempu „U Helmuta“, kde nás bez problému ubytují. Je to tady sice o půl hvězdičky slabší a Bohoušek tady nemá kamna, ale zase ušetříme každý asi na jednu večeři. Vychází to na něco málo přes 6€ na osobu/noc i s rozpočítaným autem, vlekem, stany a turistickým poplatkem. Stavíme stany. Já dvojmístný. Zbytek výpravy se pustilo do složitějšího projektu. Stanu pro pět. Leč daří se. Ještě přivázat bečku do řeky na vychlazení a vzhůru do hospody „U Štázi“, která se nám loni tolik osvědčila. Večer se vracíme k perfektně vychlazenému „médiu“. Pijeme rum k šťastnému příjezdu.
Klaus(24.5.2009, 214cm)
Novas dnes dobrovolně šoféruje. Lodě nafukujeme už v kempu. Po vydatné snídani se navlékáme do ještě suchých neoprénů a vyrážíme k našemu prvnímu nástupnímu místu. Dnes to bude jen taková rozplavba pro osvěžení si záběrů. Dostat to zase po roce „do ruky“. Na místě se ještě dovystrojujeme, foto a na vodu. Jedeme tyto posádky. Zadák – háček. Já – Libor, Dejv – Radim, Bohuš – Masťa. Plavba je klidná. V soutěsce Klaus Gr. si zkoušíme první ostřejší manévry. Baraka se perfektně ovládá. Já si dolaďuji poutací pás. Používám ho poprvé ale také jediný. Míjíme místo kde voda v levotočivé zatáčce prudce žene na skálu (vypadnuvší a bleskově se nalodivší Ryba minulý rok). Vplouváme na přehradu Presceny Klause. Je zde mělko. Uprostřed dokonce tak, že Masťa vystoupí a chvíli Bobika táhne. Že prý je to rychlejší. Dlouho mu ale tenhle alternativní způsob nevydrží. Nastupuje spořádaně zpět a pádluje, tak jako ostatní k hrázi. Přistáváme vlevo. Schováváme lodě i sebe do stínu lávky. Letos ale, na rozdíl od loňska před spalujícím sluníčkem. Dělíme se o obligátní salám a popíjíme chlazené Brno z ráno natočených PETek. Po chvíli zevlování snášíme lodě pod hráz, kde nás na další cestě zchlazují levé přítoky ledové horské vody stékající z nejvyšší hory zdejší oblasti. Končíme pod osadou Gschöder. Večer přijíždí do kempu Zlíňáci. Jdou si vyzkoušet zdejší stupeň. Pálava jej projela ale na jeho konci se nakonec stejně otočila. Následující Orinoco kupodivu také. Hodně se jim, vlivem podhuštění zlomilo. Po návštěvě Štázi sedíme u bečky. Jeden ze Zlíňáků si dojde s plecháčkem pro trochu točeného, výměnou za hlt iks hvězdičkové Metaxy pro všechny.
Kde je házečka?(25.5.2009, 205cm)
Po nalodění se pod Gschöderem čučím před sebe na prázdnou karabinu. Kde je házečka? Volám na Mastě, který dnes řídí, jestli není v autě. Není. Zůstala v kempu. Co už. Stejně ji budeme potřebovat hlavně tam, až pojedeme zdejší stupeň. Navíc druhou mají Bohuš s Novasem na lodi. Pár kilometrů nad Wildalpenem se údolí zužuje a přibývá náročnějších peřejí. Jedeme jako druzí a já ze zvyku občas pohledem čeknu posádku za mnou. Co to ale vidím. Oba mimo, držíce se lodi. Máme ale plné ruce řízení, tak jim momentálně nemůžeme nijak pomoci. Přistáváme v relativní tišině připraveni je nějak zachytit ale kde je házečka? U nich v lodi. Míjí nás a přistávají, pořádní vykoupaní kus pod námi. Zpraví to doušek rumu a cigareta. Plavali docela dlouho. Blížíme se do Wildalpenu a na prvním stupínku se za záhadných okolností obrací ještě David s Radimem. Přistáváme u pravého břehu nad největším zdejším stupněm, který je také velkou místní atrakcí. Masťa to točí a další dva to jistíme házečkama. První proplouvají Bohuš s Laděm. Bravurně, trošku vlevo. Při přistávání v proudu se ale opět otáčejí. Ti už se večer sprchovat nebudou. Projíždím já s Liborem, tak nějak uprostřed. Oproti loňsku bez excesů. Dejv s Radimem také v pohodě. Rozhodujeme se to jet ještě dál až po most na Fachwerk. Pod městem potkáváme megavýpravu dorostenek na komerečních raftech. Všechy je předjíždíme.V ostřejších úsecích nám občas nepříjemně zavřou cestu. Když holky zaberou, tak máme co dělat abychom jim ujeli. Stejně nás ale zase předjíždějí když máme další salám pauzu. Vytahujeme lodě do prudkého svahu před mostem, čímž dnešní etapa končí. Po návštěvě hospody kupuje Masťa ve zdejším koloniálu petrolejku. Nechceme si zase večer svítit do ksichtů čelovkama. Na pumpě ještě kupuje univetzální špiritus. Až se setmí fotím si s bleskem hořící lampu protože v ní špiritus sice hoří ale vůbec nesvítí.
Soutěsky (26.5.2009, 200cm)
Dnes vyplouváme rovnou z kempu, proto se ráno moc nespěchá. Po snídani a kávě si někteří roztočili škopek. Sluníčko pěkně hřeje a nikdo se nikam nežene. Nezávazně se debatuje, popíjí. Je to až moc velká pohoda, kterou ukončuji a zavelím k vyvíjení alespoň minimální činnosti směrem k vyplutí. Proplouváme již známým úsekem k soutoku s Lassingem. Auto si včera vylosoval David. Radim dělá nově zadáka Novasovi. Bohuš Masťovi. Masťa má problémy s posedem. Jak se stále ošívá a přesedá ztrácí v lodi stabilitu a vypadává. Jak se s tím snaží bojovat a drží se provazů, otáčí celou loď. Při neplánované pauze nás dojíždí skupinka zkušených českých vodáků na Pálavách. Zajímají se o Baraky. Jednu jim na chvíli půjčujeme, aby si ji vyzkoušeli. Před mostem ještě prohodíme pár slov s Davidem, který je dost zpařený a neví už kde by se před poledním sluníčkem schoval. Vplouváme do první soutěsky. Jedeme první. Osvědčuje se mně poutací popruh. Umožňuje to dělat razantnější záběry k lodi. První soutěska se zdá nejtechničtější. Musíme si neustále dávat pozor abychom drželi mezi balvany ideální stopu. Když to zrovna moc neteče kontroluji pohledem posádky za mnou. Všichni to zvládají. Míjíme lávku, ze které se skáče. I když jsem Radimovi slíbil, že si může džampnout, nezastavuji. Tišina a výstupní místo je přeplněno kajakářema. Následuje druhá soutěska. Náročnost stejná a já se těším na jejích posledních 200m. Závěrečný „tobogánek“, úzce sevřený nízkými skalami je třešnička na dortu. Jedno z nejhezčích míst. Vyplivne nás to rovnou u soutoku s Mendlingem. Tady následuje další salámo – pivo – rumová pauza. Vydáváme se do třetí, Palfauské soutěsky. Skály kolem se zvyšují a přibližují k řece. Nejdrsnější místo je chvíli po začátku, kdy spatříme silniční most. Hodně se to tady sevře. Spláchne nás to jako do záchodu. Lodě nás ale poslouchají a já vím už z loňska jak jsou benevolentní k drobným chybám a jak jsou stabilní v bočních náklonech. Prosvištíme mezi slepenci poslední soutěsky, nad kterou se povážlivě zatáhly mraky. Poslední pohoupání a já se už těším, jak to pojedeme znovu. Teď jen trefit výstupní místo. Málem ho míjíme. Upozorňuje na něho Masťa. Nevím jak to poznal. Kůly které tu loni trčely nikde (schovali se pod hladinu, jak později zjišťujeme). Vynášíme lodě z údolí přes kemp k hospodě, kde na nás čeká znuděný Dejv. Vysoukáme se z neoprénů, lodě na auto. Na zahrádce místního gasthausu na nás už čeká točené. Večer v kempu pozorujeme jak se nad horami stahují černá mračna, létají blesky. Stres z tohoto „hněvu andělů“ nemáme, protože ho řádně přepíjíme a přejídáme. V noci poprchává.
Koleno(27.5.2009)
Špatné vyhlídky. Ráno poprchává a Mastě bolí koleno. Při včerejším cvaknutí si jej narazil a něco mu v něm hapruje. Asi ho to bolí fest protože v noci snědl půl plata Paralenů a nic. Volá asistenci a tam ho nějaký trouba posílá do špitálu. Prý je to jen 30 km. Zapomněl však dodat že vzdušnou čarou. Po silnici je to 90 km. Radim s ním tedy vyráží na výlet do Brück a.d.Mur. My zatím vymýšlíme další plán. Protože vytrvale prší, je jen jeden. Přesouváme se s bečkou pod přístřešek. Tady se zahříváme feferonkovou polévkou od Boba a chladíme se škopkem. Zevlujeme, popíjíme, dobíjíme baterie ve foťácích a telefonech. V poledne vrazíme ještě do Bohušovýho ešáku dvě dost Veselé pastýřky s gulášem. Vypadá to že se feferonky z ranní polévky vleptali do hliníku. Guláš pálí víc než bylo v plánu. Po obědě klimbáme a čekáme na naše výletníky. Ve čtvrt na tři jsou zde. Masťovi nic neuřízli. Jen mu nohu ovázali a přidali ještě zázračnou mastičku. Potřebuji rozchodit poobědovou lenóru. Vydáváme se s Radimem, Liborem a Novasem na dříve plánovaný výlet ke kovovému kříži na skále nad kempem, na Mitter Bg.. Nejdříve jdeme špatně a skončíme na hřbitově. Vracíme se a konečně nacházíme pěšinku vzhůru do lesa. Je to opravdu hodně strmé a Novas to asi v polovině vzdává. Po padesáti minutách vyfuníme na vrcholek. Úžasný, téměř kruhový výhled do hlubokého údolí klikatící se Salzy je nám odměnou. Několik snímků, zápis do vrcholové knihy a protože nepříjemně fouká honem dolů. Večer si dáváme za odměnu pořádnou večeři u Štázi. Sedíme potom ještě u bečky. V noci se vyjasnilo a je kosa.
Kosa(28.5.2009, 194 cm)
Protože se mně až k ránu začali konečně zahřívat nohy nechce se ze spacáku. Někteří už ale, podle hlasů vylezli. Baví se o tom, že byly před rozbřeskem 20C, Nic moc. Jsme ale rádi, že neprší. Chceme si totiž zopakovat soutěsky. Dnes jsem si vylosoval řízení já ale vzhledem ke svému úrazu bude za volantem Masťa. Oblékáme se do neoprénů. Vzhledem k teplotě ještě přibývají svršky a bundy. Vody je paradoxně méně. Tipuji tak o deset cm. Nejvíce to vidíme na úseku z kempu po začátek soutěsek. Vidíme kameny, přes které se ještě v úterý přelévala voda. Při zastávce na kamenné pláži při soutoku s Lassingem nás přepadá malá deprese a Davida velká potřeba. Je to hlavně tou kosou, černým mračnem (hněv andělů), stahujícím se nad soutěsku, sílícím větrem. Bohuš s Novasem to nevydrží, skrečují zbytek plavby a vynáší loď z údolí k autu. My ostatní zředíme stres rumem a pokračujeme. V první soutěsce si konečně prohlížím avizovanou spadenou lavinu na pravém břehu. Cestou ze svahů Hochkaru si vzala hodně stromů a kamení. Její třímetrová síla se zapíchanýmy stromy jako párátky budí respekt. Kus odtud přistáváme v tišině za místem pro skokany. I přes zimu Radim neodolá. Nejdříve zkouška z nižšího kamene. Následuje džamp z lávky. Já fotím a David ho loví házečkou. Radim se klepe jako ratlík před samkou ale je spokojen. Nám je při pohledu ne něho ještě větší zima. Proto po hltečku pokračujeme. Ještě salámpauza před Palfauskou soutěskou. Opět si dáváme hlteček. Radim možná dva, protože si sedá čelem k Davidovi. Asi si chce za jízdy povídat. Konečně se také protrhává oblačnost a trošku nás zahřívá sluníčko. Je to krásná odměna za zmrzlé nohy. Za sluníčka vyniká krása této soutěsky o to více. Je to symbolické rozloučení se Salzou. Sice nemůžeme pro naši ztuhlost téměř vylézt z lodí, ale jet soutěsky znovu stálo za to. Na břehu nás čeká papírek se vzkazem: Stazi ma zavreno, stop Je nam kosa, stop jeli jsme do kempu, stop zitra v 900 odjezd, stop. Zase jeden z Masťových vtípků. Bohužel se zavřenou hospodou to fór nebyl. Proto rychle balíme a jedeme do našeho kempu, k naší Štázi. Teploměr odpoledne ukazuje pěkných 130C. Docela skok, na to že bylo v úterý 280C. Zatím co jsme byli na vodě se kemp docela slušně zaplnil. Dederóni, co si postavili stany nejblíže po nás metají nenávistné pohledy. Asi jim vadíme. Za chvíli si jde, zřejmě na jejich popud, splnit svou povinnost správce. Upozorňuje nás, že když budeme mít kleine párty do 2200 tak je to v pohodě. Pokud bude grosse párty, tak máme jít pod přístřešek. My na grosse párty stejně dnes nějak nemáme. Bečky jsou vypité a navíc začíná pršet. Nasáčkujeme se proto všichni na verandu rodinného stanu. Někteří dojídáme konzervy a všichni dopíjíme poslední slivovici.
Epilog(29.5.2009)
Noc propršela ale ráno vylezlo slunce, čehož využíváme k bleskovému sbalení tábora. Ještě společné, odjezdové foto, nákup snídaně v koloniále a jedeme. Loučíme se s krásnou řekou a s jejími divokými soutěskami. Samovylévací Baraky nám umožnili jejich hladký průjezd, nenarušený starostmi se zaplavenou lodí. Počasí bylo trošku extrémní ale z větší části nám také přálo. Tak zase ahoj na nějaké další řece.
Laďa Flek
|
